Hlavní schodiště - schodišťová hala
Historie Kynžvartu začíná ve 13.století, kdy nechal český král Přemysl Otakar II. postavit strážní hrad (viz
Kynžvart hrad). Koncem 16.století postavili pánové z Cedvic na místě dnešního zámku renesanční tvrz. Po bitvě na Bílé hoře získal panství s hradem i tvrzí Johann Reinhard von Metternich se svými bratry. V 17.století vybudoval Filip Emmerich Metternich na místě renesanční tvrze barokní zámek.
V roce 1818 zdědil kynžvartské panství kníže Klement Metternich. V letech 1820-1839 provedl vídeňský stavitel italského původu Pietro Nobile podle kancléřových představ empírovou přestavbu zámku ve stylu vídeňského klasicismu.
Kníže Klement Václav Lothar byl rakouský státní kancléř a bezpochyby nejznámější příslušník rodu Metternichů. Na třetím portrétu zleva vidíte kancléře ve věku 68 let. Celých 47 roků byl nepřetržitě ve službách dvou rakouských císařů Františka I. (druhý odleva) a Ferdinanda I. (V.) Dobrotivého (úplně vpravo). Zcela vlevo je portrét kancléřova otce, říšského hraběte Františka Jiřího. U prosklených dveří si všimněte dvou bronzových plastik: levá je kopií Michelangelovy sochy Mojžíše a pravá je kopie sochy „Milon z Krotonu“ od Pierra Pugeta.
Temný salón – předpokoj
Na stěně visí gobelínová přikrývka na koně, utkaná kolem roku 1680. Na gobelínu jsou vyšity tři svatojakubské mušle - znamení poutníků, původní rodový erb Metternichů, který uvidíte i na některých dalších předmětech.
Kolekce portrétů z přelomu 17. a 18.století představuje některé významné panovníky a šlechtice. Obrovskou vázu z uralského porfyritu věnoval kancléři ruský car Alexandr I. Zařízení předpokoje doplňují dva kusy barokního nábytku.
Malachitový salónek
Místnost sousedí s hostinskými pokoji jižního křídla a s reprezentačním křídlem západním. Nejprve to byl „druhý postranní pokoj“, později šatna. Dnes zde vidíte některé z darů, které Metternich dostal. Vedle vstupních dveří je kolekce malachitových váz z Ruska. Zajímavé jsou také dva menší obrazy s motivem přístavu, nejsou malovány, ale zhotoveny z různobarevných kamenů. Stoly s kamennou intarzovanou deskou jsou vyrobeny technikou „in pietra dura“; kancléři je v roce 1815 věnoval toskánský velkovévoda Federico III., vyrobila je dílna ve Florencii. Zátiší s květinami namaloval vídeňský malíř František Petter v roce 1835.
Malá pracovna
Do této místnosti se pouze nahlíží. Je zařízena jako pánská pracovna. Centrálním kusem nábytku je kancléřův empirový psací stůl. Série deseti obrazů na levé stěně představuje krajinu v Porýní, odkud rod Metternichů pocházel.
Modrý salónek
Modrý salónek byl tradičně soukromý boudoir knížete. Dnes je věnován památkám na francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Vedle okna visí gobelínový obraz, utkaný podle Napoleonova korunovačního portrétu. V prosklené vitríně proti oknu jsou na třetí polici vlevo Napoleonovy vlasy (v medailónku s č. 210). Na stěnách visí portréty obou jeho manželek. První byla Josefina Beauharnais, (vpravo), se kterou se Napoleon po bezdětném manželství rozvedl a vzal si dceru rakouského císaře Františka I., Marii Louisu (vlevo). Tento sňatek zprostředkoval kancléř Metternich.
Nad vitrínou vidíte syna Napoleona a Marie Louisy, vévodu Zákupského, zvaného Orlík. Zemřel v 21 letech. Po Orlíkově smrti věnovala Marie Luisa kancléři do sbírek některé Napoleonovy osobní předměty, např. umývadlo, (v levém rohu), které císař užíval při svém prvním vyhnanství na ostrově Elba.
Kancléřova pracovna
Kancléřova pracovna v jihozápadní věži patřila k oblíbeným salonům zámku. Klement Václav Lothar se narodil 15.května 1773 v německém městě Koblenz. Diplomatickou kariéru zahájil jako rakouský vyslanec v Haagu, Drážďanech, v Berlíně a Paříži. V roce 1809 byl jmenován ministrem zahraničí rakouského císaře a od roku 1821 byl zároveň rakouským státním kancléřem. V roce 1810 převzal nejvyšší řád Habsburků - Zlaté rouno a roku 1813 byl povýšen do dědičného stavu knížecího. Mezi okny visí portrét úspěšného politika ve věku 37 let. Po revolučních událostech v roce 1848 se vzdal úřadu kancléře a uprchnul do Londýna. Teprve v roce 1851, se vrátil do Rakouska. V té době často pobýval na Kynžvartu. Zemřel ve Vídni 11.června 1859 ve věku 86 let. Jeho ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce v Plasích.
Tři obrazy představují tři kancléřovy manželky. První (mezi dveřmi) byla Marie Eleonora hraběnka von Kaunitz-Rittberg. Metternich se s ní oženil v roce 1795. Měli spolu celkem 7 dětí, dospělosti se dožily jen tři dcery a syn František Viktor, který zemřel v 26 letech. Z krátkého dvouletého manželství s Marií Antonií von Leykam, hraběnkou von Beilstein (nad krbem), vzešel kancléřův dědic Richard Klement. Krásná Marie Antonie 10 dní po porodu zemřela; byla o 33 let mladší než kancléř. Po její smrti se oženil potřetí, s uherskou hraběnkou Melánií Zichy-Ferraris (portrét u okna). Metternichovi tehdy bylo 58 a hraběnce 26 roků. Měl s ní 5 dětí, dospělosti se dožila dcera a dva synové.
Uprostřed místnosti stojí kancléřův rokokový pracovní stůl. Velký rozkládací stůl sloužil při jednání Vídeňského kongresu, který se odehrával v Metternichově režii. Účastníci kongresu jsou zachyceni na rytině na stěně vpravo.
Richardova knihovna
Knihovnu zde vybudoval kancléřův syn a dědic, kníže Richard Klement kolem roku 1870. Čítá téměř 6 tisíc svazků, převážně naučné literatury z 2.poloviny 19.století. Knihy jsou psané většinou francouzsky a německy.
Knihovna z mahagonového dřeva je doplněna brokátovou bavlněnou tapetou. Podlaha je ukázkou dokonalé řemeslné práce. Je vykládána ze 4 druhů leštěného dřeva. Nad krbem si visí portrét papeže Pia VII. V pravém zadním rohu místnosti, v místě kde je hodně bílých hřbetů, jsou v knihovně skrytá dvířka. Otevírají se pérem pod mahagonovou římsou a vedou do Malachitového salónku.
Knihovna prozrazuje mnohé o moudrém a vzdělaném knížeti Richardovi. Na jeho vzdělání měl významný vliv rakouský spisovatel Adalbert Stifter, který byl jeho domácím učitelem (viz
O jednom pozdním létu). Richard pak studoval ve Vídni, v Paříži a v Londýně. Od roku 1850 navázal na diplomatickou kariéru svého slavnějšího otce a stal se předním diplomatem své doby.
Zelený salón
Název místnosti je odvozen od brokátového tapetování stěn. Salon je zařízen pseudorokokovým zlaceným nábytkem a lustrem z křišťálového skla. V levém rohu stojí zlacený sekretář, v pravém bílá rokoková kamna z 18. století.
Na stěnách visí portréty příslušníků rodu Metternich-Winneburg a vládnoucího habsburského rodu. Vpravo od dveří do další místnosti vidíte portrét mladého Richarda von Metternicha ve věku sedmi let. Nade dveřmi je portrét Marie Theresie, vlevo Alžběta, známější jako Sissi. Portrét jejího manžela, císaře Františka Josefa I, visí naproti. Mezi okny vidíte jejich syna, korunního prince Rudolfa.
Na stolcích pod okny stojí tři vázy z míšeňského porcelánu.
Kulečníkový sál - zámecká herna
Starou kancléřovu jídelnu, která zde byla snad už v původním barokním zámku, nechal kníže Richard přestavět na kulečníkový sál, který byl původně ve vedlejší místnosti.
Na první pohled upoutá mohutný ruský kulečníkový stůl 178 x 360 cm, který spolu s tágy a šestnácti slonovinovými koulemi dostal kancléř Metternich od ruského cara Mikuláše I (viz
Ruský kulečník). Nad stolem je unikátní empírový lustr ve tvaru rybářských vah, vyrobený na zakázku v Holandsku kolem roku 1810. Mahagonové hráčské stolky a pohovky byly zřejmě rovněž součástí daru od ruského cara. Na stolcích se hrával bridž, domino, šachy a hlavně oblíbená karetní hra whist.
Povšimněte si také iluzivní výmalby stropu a vzácné povrchové úpravy stěn s emailovým mramorováním - technikou tzv. „štukolustru“. Ve stolku mezi okny je intarzovaná šperkovnice ze 17.století.
Velký sál
Velký reprezentační sál je největší místností zámku. Zde přijímal vzácné hosty už kancléřův praprapraděd hrabě Filip Emmerich po roce 1691 a po něm všichni dědicové v hlavní rodové linii (viz
Slavní hosté na Kynžvartu).
Sálu vévodí autorská replika sousoší „Amor a Psyché“ od nejvýznamnějšího italského sochaře 19.st. Antonia Canovy (viz
Létající sousoší). Vpravo visí portrét ruského cara Mikuláše I. v nadživotní velikosti, pod ním řecká básnířka Sapfó a vzadu Hébé, obě z kararského mramoru. Naproti je portrét rakouského císaře Františka I. jako velmistra Řádu Zlatého rouna. Vlevo pod ním socha Venuše vystupující z lázně a vpravo Psýché. Interiér doplňuje empírový nábytek a lustr z českého křišťálu. V iluzivní výmalbě sálu se opakují rodové znaky aliančního erbu: Metternich, Winneburg , Beilstein a Ochsenhausen; erb Habsburků a Řád Zlatého rouna.
Balkónovými okny můžete nahlédnout do anglického parku, který se rozkládá kolem zámku na ploše témeř 300 ha. V parku je 10 rybníků a celá řada romantických staveb, například kolový vodní mlýn z konce 18. století.
Zámecká jídelna
Do jídelny se pouze nahlíží. V době kancléře zde byla galerie předků, kterou po roce 1870 nechal kníže Richard přestavět na jídelnu s dřevěným obložením. Rodinné portréty zde zůstaly zachovány. Nad krbem visí portrét nejslavnějšího kancléřova předka - Lothara von Metternicha, trevírského arcibiskupa a kurfiřta.
Zlacený stolní servis se zrcadlovými podnosy vyrobila pařížská firma Thomire. Kníže Richard a Pavlína Metternichovi ho dostali na rozloučenou od města Paříže v roce 1870. V levém příborníku je porcelánový servis, zdobený zlatem a kobaltem, pocházející ze Sevres u Paříže.
Tmavý (kuřácký) salón - renesanční
Kuřácký salón se dnes nazývá renesanční, protože nejcennější předměty jsou právě z této doby. Nejvzácnější jsou čtyři deskové obrazy německého malíře Bernarda Strigela z roku 1510. Zachycují legendu o nalezení ostatků sv. Kříže.
Podle legendy našla svatá Helena, matka římského císaře Konstantina Velikého, v Jeruzalémě sv. Kříž, na němž byl ukřižován Vykupitel. Konstantin se do Jeruzaléma vypravil a sám sv. Kříž přenesl na místo, kde pak založil baziliku sv. Kříže. Na první desce je Jidáš Iškariotský jak prozrazuje sv. Heleně místo, kde se sv. Kříž nachází, na druhé Konstantin Veliký, nesoucí sv. Kříž, na třetí Konstantinův pochod Jeruzalémem a na poslední desce Konstantinova smrt.
Vpravo na stěně visí tapiserie s loveckým výjevem. Pochází z Francie z konce 16.století. Z doby renesance je i pískovcový krb italského původu.
Hudební salón
Místnost, kde dříve byly soukromé obytné kabinety majitelů, je dnes připomínkou knížete Richarda Metternicha a jeho manželky kněžny Pauliny. Na stěně visí portrét Richarda, portrét Pauliny je na malířském stojanu. Paulina byla velkou přítelkyní umění a zvlášť hudby. Křídlo, které zde vidíte, jí patřilo. Za svého pobytu v Paříži, kde její manžel zastával funkci velvyslance, propagovala i českou hudbu, především díla Bedřicha Smetany. Zasloužila se ale také o uvedení Richarda Wagnera ke dvoru císaře Napoleona III. Richard Wagner jí věnoval partituru, která je v našich sbírkách (viz
"Maulína" a Richard Wagner).
Na skříňce mezi okny je sádrový odlitek ruky Alexandra Dumase staršího a jeho dcery Marie Alexandry, který nám připomíná přátelský vztah rodiny Dumasových ke knížeti Richardovi a jeho ženě Paulíně (viz
Romeo a Julie od Dumase). Jejich prostřednictvím se do našich sbírek dostala celá řada rukopisů tohoto autora „Tří mušketýrů“ a rovněž rukopisy a některá malířská díla Marie Alexandry Dumasové.
Orientální chodba
Vpravo na stěně visí ručně vázaný perský koberec se vzorem stromu života. Černě lakované dřevěné truhly a šperkovnice, intarzované perletí s mosazným kováním jsou japonské práce ze 16., 17. a 18.století. Kolekci doplňuje čínský a japonský porcelán a další předměty, které tradičně patřily do šlechtických orientálních salónů. V rohu u vchodu stojí sloupkové hodiny se zlatým dekorem. Zhotovil je madridský mistr Alfonso de la Bravo v roce 1550. Hodinová skříň napodobuje čínské a japonské výrobky. Na stěně proti oknu visí perský kaligrafický nápis, který nám připomíná, že všechno na světě je pomíjející (viz
Harémové šaty pro kynžvartskou kněžnu).
Zámecká zbrojnice
Zámecká zbrojnice v severní věži čítá celkem 220 chladných i střelných zbraní, používaných od 16. až do 19.století. Jsou tu různé kordy, meče, šavle, halapartny i jednotlivé kusy zbroje (viz
Halapartny z výprodeje).
Vedle vstupních dveří, pod střeleckými terči je důmyslná puška, sloužící zároveň jako vycházková hůl (viz
Vycházka s rákoskou). Mezi okny stojí zvláštní druh meče, tzv. šaršoun se zvlněnou čepelí. Ze strany se s ním přetínala ratiště nepřátelských kopí. Nosil se na rameni. Vedle šaršounu stojí stylizovaná postava, oblečená do drátěného kabátu, kukly a kalhot. Jedná se o romantickou kopii oděvu středověkého válečníka (viz
Valdštejn nebo Wallenstein).
Uprostřed místnosti leží tři hákovnice. Hákovnice nebo-li arkebuza má litý hák, který umožňoval pevnější opření zbraně proti zpětnému nárazu. Jedna z nich nese letopočet 1546 a erb města Chebu. Na stěnách i stojanech je celá řada loveckých zbraní, bohatě zdobených perletí a slonovinou.
Mezi severními okny je zbroj japonského samuraje. Vlevo visí střelecký terč s vyobrazením památníku císařů (viz
Pytláci a čarostřelci). Památník zůstal zachován v zámeckém parku až do současnosti (viz
Narodil se nový císař).
Na východní stěně visí sedm vojenských bambitek a soubojových pistolí a pod nimi uherská magnátská šavle z pozůstalosti kancléře Metternicha. Na téže stěně visí vedle dveří štýrská a chebská kuše, obě ze 17. století., a železný napínák, bohatě zdobený rytým ornamentem.
Expozice Karla Hussa I
V této místnosti bydlel od r. 1827 až do své smrti v r. 1838 první správce zámeckého muzea Karl Huss. Portrét Karla Hussa a jeho o 21 let starší manželky Žofie visí vpravo od dveří do další místnosti.
Karl Huss je velmi zajímavou osobností. Původně byl posledním chebským katem (viz
Poprava na hradu Loket). Katovské řemeslo si nevybral, ale zdědil je po svém otci a strýci. Už během svého působení v Chebu byl významným regionálním badatelem. Napsal 4-dílnou kroniku Chebu (viz
Když se radní nepovede) a založil si soukromé muzeum v prostorách katovny, které navštívil i Johann Wolfgang von Goethe. Hussovo muzeum si prohlédl také kancléř Metternich. Když bezdětný a ovdovělý Karl Huss hledal někoho, komu by své sbírky předal, uzavřel s Metternichem smlouvu a se svými sbírkami se přestěhoval na zámek (viz
Velká loupež na zámku Kynžvart). Předtím oficiálně požádal o uvolnění ze služeb města Chebu.
Ve vitríně pod oknem jsou nejstarší návštěvní knihy zámeckého muzea s podpisy významných osobností tehdejší Evropy. Ve druhé vitríně je lékárna a lékařské nástroje osobního kancléřova lékaře. Připomínají zároveň i další profesi Karla Hussa jako léčitele. Podle tradice si za léčení nechal platit starými neplatnými mincemi, které se tak staly základem jeho numizmatické sbírky (viz
Velká loupež na zámku Kynžvart).
Expozice Karla Hussa II
V podokenní vitríně je kopie listu ze staré návštěvní knihy Hussova muzea v Chebu, kde je pod datem 20. srpna 1823 zapsán i tajný rada von Goethe. Karl Huss byl i zručný kreslíř, jak o tom svědčí jeho vlastnoruční barevná kresba krajiny Komorní Hůrky u Chebu. Ve vitríně na levé stěně je popravčí sekyra, kterou se dvěma popravčími meči a dalšími nástroji používal strýc Hussův strýc, kterého Karel v Chebu vystřídal, a potom i Karel sám (viz
Poprava na hradu Loket). Ve vitrínách na pravé stěně jsou vzorky dřev a různých pryskyřic s vlastnoručními popisky Karla Hussa.
Oratoř a zámecké kaple
V oratoři jsou pouze dva exponáty: mramorový reliéf s tváří Krista trpitele od neznámého autora a křeslo, ve kterém sedával kníže při bohoslužbách.
Kaple zde byla už v barokním zámku a při klasicistní přestavbě byl původní oltář darován do kaple sv. Anny ve Staré Vodě. Nynější hlavní oltář kancléři daroval papež Řehoř XVI. a spolu s ostatky sv. Bonifacia ho vybavil některými výsadami - jak se uvádí v papežské listině (viz
Kynžvartský sv. Bonifác). Hlavní oltářní obraz, Vidění sv. Antonína Paduánského, namaloval vídeňský malíř Anton Petter v r.1832. Mramorová plastika vlevo od oltáře představuje Anděla strážce s dítětem. Zámecká kaple je skutečným klenotem zámku. V současnosti se zde konají především svatby (viz
Svatby na zámku Kynžvart).
Chodba před kaplí (tudy se pouze prochází)
V bílých lavicích sedávalo služebnictvo v průběhu bohoslužeb.
Kancléřova knihovna I
Kancléřova knihovna, ve které se právě nacházíte, patří k nejvýznamnějším knihovnám v ČR (viz
O jednom pozdním létu). Obsahuje přes 12 tisíc titulů ve 24.000 svazcích. Mezi 160 rukopisy je unikátní zlomek Starého zákona z konce 8. století. Celkem 230 prvotisků ve 145 svazcích představuje největší sbírku prvotisků v České republice. Je tu např. Kronika Magdeburská, Francouzská, rukopisné úryvky ze Starého zákona, rukopis Lope de Vegy a další (viz
Španělsko na Kynžvartu).
Základem knihovny se staly dva nesmírně cenné knižní fondy, které byly v majetku rodiny Metternichů. Ty převezl kancléř na Kynžvart již po roce 1828 a doplnil je o přírůstky získané vlastní akviziční činností. Vlastní knihovna pak byla založena 1.ledna 1845. Nejcennější rukopisy a tisky pocházejí ze zrušené klášterní knihovny benediktinů v Ochsenhausenu ve Švábsku. Několik exemplářů je také z knihovny říšského kurfiřta a arcibiskupa trevírského Lothara von Metternicha, kancléřova prapraprastrýce. Knihy jsou psané převážně latinsky, francouzsky a německy, méně též anglicky a italsky, okrajově i v jiných jazycích.
Uprostřed sálu je busta slavného německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha. Vlevo vidíte bustu kancléře Metternicha a vpravo jeho císaře Františka I. Na nízkých knihovních skříních stojí sádrové modely náhrobků Guiliana a Lorenza Medici ze sakristie kostela sv. Lorenza ve Florencii.
Kancléřova knihovna II
Uprostřed místnosti je bronzová busta Homéra, autora eposů Ilias a Odysea, a dva zasklené modely řeckých chrámů. Levý model je sádrový, pravý z korku. Vzadu vpravo stojí otočný karusel z mahagonového dřeva, který sloužil k uložení a studiu grafiky. Nad vchodem z předchozí místnosti visí čtyři portréty nejvýznamnějších příslušníků italské rodiny Borgiů.
Nejmladší (Pavlova) knihovna
V nejmladší knihovně jsou knihy po posledních majitelích zámku (5 tisíc svazků) převážně z konce 19.století. V jednotlivých zásuvkách byla dříve umístěna rozsáhlá sbírka mincí (cca 11 tisíc kusů), která je dnes uložena v trezorech (viz
Velká loupež na zámku Kynžvart).
Kynžvartské panství patřilo knížecímu rodu Metternichů až do roku 1945, kdy krátký čas bylo na zámku velitelství 1. pěší divize 3. americké armády (velitel: generálmajor Clift Andrus). První návštěvníci sem po válce přišli už v roce 1947. Od roku 1976 byl objekt z důvodů generální rekonstrukce veřejnosti uzavřen. Provoz byl v části zámku obnoven v červenci 1994. Od 1.dubna 2000 je veřejnosti zpřístupněna celá prohlídková trasa. Zámek je státní, ve správě Národního památkového ústavu - územního odborného pracoviště v Plzni. Veškeré náklady náročné památkové obnovy byly pokryty ze státního rozpočtu České republiky a z programu Phare Evropské unie.
Kabinet kuriozit
Kabinet kuriozit - Kynžvartské zámecké muzeum patří mezi nejstarší veřejná muzea v Evropě. Je zde přes 2 tisíce exponátů. Charakteristickým rysem, který na první pohled upoutá, je naprostá přeplněnost místnosti předměty, které si ani nelze při běžné návštěvě prohlédnout.
Ve skříni (vlevo od dveří) jsou nejrůznější drobnosti, v levé polovině např. sádrové karikatury státníků z doby Ludvíka Napoleona III. nebo bomba a dýka z pokusu o atentát na císaře Napoleona III. v roce 1858 (viz
Století objevů). V pravé části skříně jsou vystaveny různé archeologické nálezy, především z Egypta, Říma a Pompejí (viz
Starožitnosti z Pompejí), např. úlomek mramoru z Jeruzalémského chrámu a egyptská kanopa.
Na skříni leží domorodé hudební nástroje ze severní Afriky a roh afrického nosorožce. Pod stropem visí dřevěný čínský slunečník. Nad vchodem vidíte oštěpy z Jávy, přímé africké luky a kyje se žraločími zuby z tichomořských ostrovů (viz
Suvenýry z cest a expedic a
S fregatou kolem světa). Na druhé skříni (vpravo od dveří) stojí loutky oblečené do oděvů různých národů (viz
Harémové šaty pro kynžvartskou kněžnu). První zleva např. mexický nosič dřeva a vedle něj španělský toreador.
Ve skříni uvnitř jsou převážně předměty připomínající známé osobnosti 18. a 19.století. Na zadní stěně visí dva dětské obleky - knížete Metternicha (růžový) a Dona Carlose (žlutý - viz
Španělsko na Kynžvartu). Na první polici je v mosazné lyře medailon s vlasy Ludwiga van Beethovena, Luigiho Cherubiniho a Gaspara Spontiniho a relikviář s úlomkem rakve Karla V. O patro níž (vpravo) leží modlitební kniha popravené francouzské královny Marie Antoinetty (manželka Ludvíka XVI. - viz
Poselství popravené královny). V pravé polovině skříně jsou i některé technické zajímavosti, např. zlacená papírová čelenka čínské nevěsty, torzo podmořského telegrafního kabelu ze dna Atlantického oceánu spojujícího Evropu s Amerikou (viz
Století objevů) nebo miniaturní kniha Horatiových veršů.
Mezi okny je kompletní japonská samurajská zbroj. Obličejová maska a klenot bojovníka sloužili k zastrašení nepřítele. Uprostřed sálu stojí psací stůl Alexandra Dumase st. s jeho fotografií (viz
Romeo a Julie od Dumase). Vpravo od stolu je na postavci bronzová plastika sedícího kancléře Metternicha. Vzadu na stěně visí arabská vodní dýmka. Ve velké skříni uprostřed vidíte hnědé arabské jezdecké sedlo (viz
Mumie od místokrále Egypta).
Nad průchodem do egyptského kabinetu visí pravý australský bumerang. Vpravo vedle průchodu leží na nízké skříňce model dělového válečného člunu třídy Monitor, používaného za americké občanské války Severu proti Jihu (viz
Co je to stinteroplastika).
Egyptský salónek
Součástí kabinetu kuriozit je egyptologické oddělení. Všechny vystavené předměty daroval Metternichovi (v roce 1828) egyptský místokrál Muhmad Ali (viz
Mumie od místokrále Egypta). Ve větší černé dřevěné rakvi, s pozlacenou maskou a zlaceným pásem se starým egyptským nápisem, leží 3500 let stará mumie egyptského kněze Ken Amona - strážce pokladu faraóna Thutmose III. (18. dynastie, 15. stol. před Kr.). V mladší hnědé rakvi, zdobené pestrým dekorem, je mumie egyptského kněze Pentahutra.
V empírové skříňce vidíte kolekci staroegyptských idolů a amuletů a také tři malé mumie nilských krokodýlů. Egyptské památky v Kynžvartu časově souvisí s počátky egyptologie na přelomu 18. a 19. století. Nesmírně hodnotná literatura z té doby je v kynžvartské knihovně, např. 24-dílný popis Egypta - jeden ze dvou exemplářů v naší republice a jediný úplný.
Zámek Kynžvart, 354 91 Lázně Kynžvart
Fax: 354 691 424 e-mail:
info@kynzvart.cz
Tel./fax: 354 691 269 nebo 354 691 361